śrī-rādhāṁ lalitāṁ pratyāha—tanuḥ pañcatvam nāśam etu |
syāt pañcatā kāla-dharmaḥ ity amaraḥ |
yadi śrī-kṛṣṇo nāyād eveti niścayas tadā tam ahaṁ na prāpsyāmi, so’pi māṁ na prāpsyati |
ataḥ kim anayā tvayā atikaṣṭena rakṣyamāṇayeti |
kiṁ ca, mayā tyaktāyā apy asyās tanvāḥ snehena rakṣaṇe tvaṁ yatnaṁ mā kṛthā ityāha—bhūta-nivahās tanv-ārambhakāḥ pṛthivy-ādayaḥ svāṁśe sva-sva-bhāge pṛthivy-ādau |
tatrāpy arthaṁ me manoratha ity āha—dhātāram iti |
vidhātuḥ kim aśakyam iti bhāvaḥ |
sva-svāṁśe viśanto’py amī tad-vyāpyādiṣu paya-ādayo bhavantv iti varaṁ yāce |
tasya mat-kāntasya vāpīṣv avagāhana-viharaṇa-dīrghikāsu |
atra bhūtānāṁ kramānuktir vaiklavyaṁ sūcayati—mukure iti |
maj-jyotiṣv eva sa mukhaṁ paśyatv iti vāñchā |
upaveśana-paryaṭana-niśvāsa-jṛmbhādiṣu tat-sarvāṅgam aham ākāśa-rūpeṇāliṅgantī bhūyāsam iti bhāvaḥ |
mad-upari sa pādau nidadhātv iti |
tad-aṅga-prasveda-saurabhyena mad-anila eva sugandho bhavatu |
tataś caivaṁ man-nivṛttāv api tvaṁ kathaṁ rodaṣīti bhāvaḥ ||